ČSSD Zlínský kraj

Kalendář akcí

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Gajdůšková (ČSSD): Řešíme důsledky plošné likvidace jeslí

Alena Gajdůšková11.04.2018 Projev na 12. schůzi Poslanecké sněmovny k návrhu poslanců Václava Klause, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury a dalších na vydání zákona, kterým se mění školský zákon.

Dobrý den, vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci. Dívám se, kdo je tu z vlády. Musím na začátek říci, že velmi a velmi rozumím obavám z mateřských škol. Mluvila jsem s učitelkami, s ředitelkami mateřských škol. Jsem původním povoláním elementaristka. To se moc neužívá, takže přeložím - učila jsem v první třídě ve své pedagogické praxi. Je to sice už dávno, ale to v člověku zůstává a to nezapomíná.

Ale ve svém vystoupení bych se chtěla dotknout trošku šířeji celé té problematiky. Řekněme si, co je potřeba řešit ve vztahu k předškolnímu vzdělávání, ale hlavně ve vztahu k dětem v tom věku předškolního vzdělávání, tedy do šesti let. My jako společnost musíme zajistit tři základní podmínky, tři základní věci. Těmi jsou podmínky pro zdravý vývoj dětí, za druhé podmínky pro rodiny a pro to, čemu se říká sladění rodinného a profesního života, zejména pro matky, a zatřetí podmínky ve školkách samotných pro to, aby zřizovatelé, ale samozřejmě i pracovníci škol, paní učitelky a další pracovníci, mohli splnit podmínky, které po nich jako společnost chceme.

K bodu jedna - zdravý vývoj dětí. Samozřejmě vývojová psychologie je vcelku zřejmá - do tří let se vytváří osobnost dítěte a tam potřebuje samozřejmě péči rodiny v největším možném rozsahu, ale také si musíme říct, že do tří let se dítě naučí v porovnání s dalším životem možná nejvíce v životě vůbec, a je velmi vnímavé a není pravda, že do tří let máme o dítě jenom pečovat a přebalovat ho. To prostě tak není! O to dítě je potřeba pečovat tak, že je potřeba ho rozvíjet, rozvíjet jeho osobnost, protože zde se a v tomto věku se utváří.

A k tomu musím dodat, že samozřejmě to, jestli mají být ve školkách už dvouleté děti, je skutečně diskutabilní. Bylo by potřeba vytvořit odpovídající podmínky a já se k tomu ještě vyjádřím. S čím ale zásadně nemůžu souhlasit, je to, abychom zrušili povinnost posledního roku před nástupem školní docházky pro to, aby dítě šlo do předškolního zařízení. Proč? Protože nejde jenom o to, jestli umí to dítě už nějaké písmenko nebo jestli umí počítat, ale co je zásadní a co nenahradí ten nejvíce kvalifikovaný rodič, je to, čemu se říká odborně socializace. To jsou ty kontakty s ostatními dětmi, a to je to chování se v dětském kolektivu, komunikace v dětském kolektivu, a to skutečně při nejlepší vůli nenahradíte.

Dva kratinké příklady, příběhy z praxe učitelky - z mé vlastní tedy. Dostala jsem do první třídy holčičku, která už v té době, psal se rok někde 1984-5, prostě do školky nechodila, byť tenkrát většina dětí do školek chodila. Nechodila do školky proto, že bydleli někde ve vojenském újezdu a prostě nemohla. Ta holčička byla inteligentní, rodiče byli vysokoškoláci. Skutečně šikovná. Ale měla velký problém, protože se neuměla pohybovat mezi dětmi. Byla stresována už jenom tím, že byla v tom kolektivu. A to ji handicapovalo po celou první třídu, a pokud vím, tak ještě dále.

Druhý příklad. Velmi šikovný chlapec, Rostík se jmenoval, jehož maminka byla učitelka, ale byli povětšinu roku v zahraničí, protože otec byl expert, který pracoval v zahraničí. Jeho maminka učila, byla učitelka národní školy, takže vysoce kvalifikovaná pro tu chvíli. Rostík byl skvělý. Dneska je výborný manažer, ale měl velký problém ve třídě, protože prostě nestíhal to tempo, které v normální třídě je.

On nestíhal sledovat to, že učitelka dala nějaký pokyn všem dětem, i když to nebylo přímo jeho. Prostě měl problém a zcela. Takže není to tak, není to tak, že individuální vzdělávání je úplně to nejlepší. Chybí tam to b. Chybí tam ten pobyt v tom dětském kolektivu.

A tady, prostřednictvím pana předsedajícího, na pana poslance Bauera, já bych se velmi ráda potkala s tím tatínkem, o kterém tady včera mluvil, jak je super, že si vzdělávají své děti sami, a jak ten chlapec je úžasně šikovný na spoustu věcí. Já bych se ptala skutečně, jestli je tak šikovný a jak to funguje potom ve vztahu mezi ostatními dětmi a jak to asi bude případně i v dospělosti.

Ještě k této části bych znova řekla to, co už jsem říkala včera. My řešíme důsledky plošné likvidace jeslí a té konzervativní ideologie, že matka má být s dítětem nejlépe doma - budu přehánět - do patnácti let, ale určitě do doby, než jde do školy a má se starat prostě o děti, domácnost, manžela. Pod touhle ideologií byly zrušeny jesle. A my dneska hledáme cestu, jak umožnit to, co je ta druhá úloha, kterou stát musí zajistit, a to je to, čemu se říká sladění rodinné a profesní kariéry. Víte, když se podíváme na čísla, která ukazují demografický vývoj, tedy porodnost v republice, tak se ukazuje, že lidé u nás nemají tolik dětí, kolik by chtěli. Ale tolik dětí, kolik si myslí, že zvládnou. Zhruba jedno. Průměrná porodnost je 1,4 nebo tak nějak. Možná trošku víc. Ale není to ani ty dvě, které by zajistily tu běžnou reprodukci.

A říkáme, že nemáme lidi, že musíme získávat cizince, abychom vůbec zajistili chod té společnosti. Lépe by byla dobrá propopulační politika. A nejlepší propopulační politika, tedy nejlepší a nejúčinnější, nejefektivnější opatření k tomu, aby lidé měli tolik dětí, kolik jich skutečně mít chtějí, aby byli šťastni, protože dítě je naplněním života, je štěstím pro rodinu, která to dítě chce mít, je to, aby žena nemusela přemýšlet, jestli zajistí péči o to dítě a obětuje kariéru, nebo bude dělat kariéru, a to díte mít nebude. Ukazuje se to v mezinárodním srovnání. Tam, kde tady tyto možnosti k zajištění péče o dítě jsou, je porodnost velmi vysoká. Vzpomenu Francii. Vzpomenu Skandinávské země. Naopak, je docela překvapivé, že tam, kde je ten konzervativní model rodiny, tam porodnost je nízká. Potýkají se tam s tím.

To je tedy bod 2. K tomu, abychom tyto podmínky zajistili, potřebujeme předškolní zařízení. Potřebujeme zařízení, které se budou naplno věnovat dětem, zajistí jejich vývoj a pomohou samozřejmě rodinám v péči o děti. A třetí bod jsou podmínky... Třetí úloha společnosti jsou podmínky pro mateřské školy a pro zřizovatele, aby mohly ten požadavek jednak povinné předškolní... toho posledního předškolního roku v mateřské školce zajistit, ale také případně zajistit, pokud nenajdeme jinou cestu jak se postarat, dát možnost mamince, postarat se o ty děti nad dva roky, jak to tedy udělat. Já tady připomenu, že to byla vláda sociální demokracie a bylo to na náš popud, že jsme snížili úvazky přímé práce u dětí, u ředitelek mateřských škol, aby se mohly skutečně věnovat řízení a organizaci práce v mateřských školách.

Navrhujeme snížení počtu dětí ve třídách a trváme na tom, aby byly vytvořeny podmínky pro práci učitelek a zajištění podmínek zákona do roku 2020, než má ten zákon vůbec vejít v platnost. O navrhované novele mluvila paní poslankyně Valachová. Dámy a pánové, my řešíme školský zákon v téhle chvíli. Ten má zajistit podmínky pro výchovu a vzdělávání dětí. Já jsem přesvědčena o tom, že v centru našeho zájmu musí být dítě. Našim cílem, společným, musí být vzdělanost ve společnosti. A úlohou státu je udělat maximum pro to, aby všechno to, o čem jsem mluvila, bylo také v souladu s přáními a představami rodičů. Ale také to, aby zřizovatelé i pedagogové měli podmínky, aby úlohy, ty tři úlohy, zdravý vývoj dětí, možnost sladění pracovního života a kariéry a podmínky ve školkách samotných mohli naplnit. K zajištění těchto podmínek do roku 2020 předložíme vlastní novelu návrhu zákona. Budeme usilovat o to, aby opatření, která k tomu povedou, byla přijata i ze strany ministerstva. Děkuji vám za trpělivost, děkuji vám za pozornost.

Zdroj: Parlamentní listy.cz

 

 
ASR Search Engine
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich