ČSSD Zlínský kraj

Kalendář akcí

po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

O. Sehnalová: Ochrana pracujících lidí je agendou sociální demokracie

Olga Sehnalová12.12.2018 Dvojí kvalita výrobků, bariéry na vnitřním trhu, vzdělávání spotřebitelů, práva lidí s postižením nebo role sociální demokracie v EU – i to jsou otázky, které v současné době před volbami do Evropského parlamentu rezonují.

V rozhovoru pro EURACTIV.cz na ně odpovídá Olga Sehnalová.

Olga Sehnalová v nynějším volební období (2014–2019) zastává svůj druhý mandát v Evropském parlamentu. Nyní je členkou výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO) a náhradnicí ve výboru pro dopravu a cestovní ruch. Mezi hlavní témata, kterými se zabývá, je ochrana spotřebitele a práva lidí s postižením.

Vaším hlavním tématem v Evropském parlamentu je spotřebitelská politika. Aktuálně jste zpravodajkou v otázce dvojí kvality výrobků. Jak to nyní vypadá s návrhem?

Na plénu Evropského parlamentu jsme v září přijímali moji zprávu. Mezitím přišla Evropská komise s novým návrhem legislativy, který jsem jako zpravodajka podporovala, ale v trochu tvrdší verzi. Evropská komise totiž přišla s tím, že za určitých okolností může dvojí kvalita být legální. Dává k tomu tzv. legitimní důvody. Mne ten seznam legitimních důvodů, který je v návrhu, připadá jako zadní vrátka, jak se může dvojí kvalita ke spotřebiteli vrátit. Můj návrh byl zakázat dvojí kvalitu a umístit ji na černou listinu zakázaných nekalých praktik.

Teď jsme ve fázi, kdy návrh Evropské komise projednávají jak členské státy v Radě, tak Evropský parlament, toho času výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Je to tzv. omnibus, tedy balíček různých úprav a směrnic na ochranu spotřebitele, nebo jejich různých částí. Dvojí kvalita je součástí tohoto balíčku, takže se nedá vyčlenit zvlášť. Je pravda, že podle stávajících vyjednávání zůstává dvojí kvalita tématem kontroverzním, protože na řešení existují různé náhledy.

Co to znamená? Můžete být konkrétnější?

Vycházím ze své zprávy, která ukázala, jak si to plénum Evropského parlamentu představuje. Ten názor je radikálnější a teď se bavíme o tom, jak by legislativa měla vypadat. Je to skutečně souboj o každé slůvko. Každé slovo může být interpretováno způsobem, který může legislativu do určité míry rozmělnit. Pro mne je nejdůležitější nelegitimizovat dvojí kvalitu tím, že dáme neomezený seznam možných důvodů, proč by měla nebo mohla dvojí kvalita pokračovat. To musí být i pro dozorové orgány naprosto jasné, jednoznačné, a tím pádem také vymahatelné. Jinak bychom byli zase v situaci, která by byla poměrně složitá na postihování dvojí kvality.

Jsme ve fázi vyjednávání kompromisů a přesného textu ve výboru. Není to jednoduché. Tvrdší linii zastávají sociální demokraté, Zelení, komunisté, částečně jednotliví poslanci Evropské lidové strany. Na druhé straně jsou kolegové z frakce Evropských konzervativců a reformistů a liberálové. Musíme vyjednat pozici, která by byla silná i směrem k Radě.

Návrh předpokládá, že prodej zdánlivě stejných výrobků s rozdílnou kvalitou v jednotlivých členských zemích Evropské unie by měl být klasifikován jako nekalá obchodní praktika. Jak se na věc dívají europoslanci z východních a ze západních zemí? Mluvila jste sice o rozdílech mezi stranickou příslušností, ale jsou patrné i geografické rozdíly?

U frakcí, které můj návrh podporují, tento rozdíl tolik nevidím. Samozřejmě i u sociálních demokratů ze západních, z východních zemí, ze starých a z nových členských států jsou určité rozdíly.

Spíše lze toto rozdělení vidět u lidovců, kde jsou kolegové, kteří můj přístup podporují, a ti jsou zejména z východní Evropy. Kolegové ze starších členských států mají na věc jiných pohled.

Jsou v rámci celého balíku nové spotřebitelské politiky ještě jiné oblasti, kde se názory rozcházejí? V Česku se mimo jiné řešil například návrh na zavedení hromadných žalob pro spotřebitele a domácí spotřebitelské organizace se v tom úplně neshodnou.

Nebylo to úplně jednoduché vyjednávání. Výbor IMCO má odhlasovanou svou pozici, ale hlavním výborem je právní výbor (JURI), kde se očekává podobná politická bitva. Výborem IMCO prošel ambicióznější návrh, takže uvidíme, jak si s tím poradí kolegové z JURI. (v době vydání rozhovoru byl již návrh na zavedení hromadných žalob odhlasován výborem JURI, pozn. red.)

Jsou čeští spotřebitelé v něčem specifičtí ve srovnání s těmi z jiných členských států?

Mohu například posuzovat aktivitu spotřebitelských organizací. Samozřejmě kapacita některých spotřebitelských organizací ze starých členských států se odráží v jejich dlouholeté zkušenosti, jejich aktivity jsou mnohem více cílené. Myslím si, že podpora ze strany státu, poskytování financí či budování kapacit je výraznější než u nás. Naše země mají leccos dohánět.

Před nedávnem jsem dělala v Poslanecké sněmovně velkou konferenci na téma spotřebitelského vzdělání dětí a mládeže na školách, protože tam to opravdu začíná. Spotřebitelé musí být schopni si ze spletitého množství informací, které dostávají, vybrat ty podstatné pro jejich rozhodnutí. Konference se účastnila například zástupkyně Finska, od něhož bychom se měli poučit. Zřejmě nedostatečným důrazem a podporou ze strany státu problém začíná a pak se to táhne dál. Tím se dostaneme například k situaci seniorů, protože právě na ně se zaměří tzv. šmejdi. Česká republika se v tom ale neliší od podobných zemí, zejména nových členských států.

Stát má podle Vás více podporovat spotřebitelské vzdělání. Měla by k tomu přispět i Evropská unie?

Myslím si, že Evropská unie v tom leccos dělá. Není to jen vzdělávání spotřebitelů, ale také podnikatelů. Musí vědět, jaká legislativa platí, nebo jaká pravidla by měli dodržovat. Nedávno k tomu proběhl seminář, respektive prezentace výstupů pilotního projektu, který podpořil Evropský parlament a který měl být zaměřený na vzdělávání malých a středních podniků. EU podporuje spotřebitelské vzdělávání ve formě portálu, na kterém se dají najít informace. Myslím si, že ze strany Evropské unie je podpora těchto zastřešujících organizací docela důležitá. Hlavní jádro práce ale musí provést jednotlivé státy, například ministerstvo průmyslu a obchodu, které má spotřebitelskou agendu na starosti, i když nemá slovo „spotřebitel" v názvu. To je možná škoda, protože jinak by si mohlo více uvědomit, že spotřebitel skutečně patří do jejich agendy.

Spotřebitelé se často ohrazují, že jim EU kvůli sjednocování pravidel na vnitřním trhu či boji proti některým škodlivým látkám zakazuje jejich oblíbené potraviny, například karcinogenní akrylamidy v hranolkách. Jak je to ve skutečnosti?

Nad každým návrhem, který je na stole, stojí různé studie dopadů a důvody, proč se něco takového navrhuje. Rozhodně to nefunguje způsobem, že se někdo ráno vzbudí a zamyslí se, co by teď mohl zregulovat. Tak to není.

Myslím si, že je na novinářské obci, aby si dokázala najít dostatečné informace a nevypouštět ven nesmysly, protože to je také součástí této práce.

Kam by podle Vás měla dále směřovat spotřebitelská politika EU? Kde jsou ještě „prázdná místa", která by se měla zaplnit unijní legislativou?

Vnitřní trh se vyvíjí, vyvíjí se různé podnikatelské modely. Teď je velkou otázkou otázka platforem, otázka ochrany při online obchodování. Určitě stojí za úvahu vazba na třetí země, protože online tržiště je globální a bude se postupně vyvíjet. Něco už je na stole v rámci regulace, ale myslím si, že nebude dojednaná do konce volebního období, takže práce bude pokračovat a nebude jednoduchá. Na jednu stranu se výrazně koncentruje směrem k obrovským nadnárodním gigantům, proto společné úsilí z evropské úrovně je jediné možné, které může hrát relevantního partnera. Na druhou stranu máme malé, mikro podniky, které se musí v tomto prostředí umět pohybovat, ale je na ně těžké aplikovat těžkou legislativu. To jsou asi dvě oblasti, kterým se EU bude věnovat i v příštím volebním období.

Obecně, jak se daří v EU odstraňovat bariéry na vnitřním trhu? Jsou státy a europoslanci ochotni sjednocovat a harmonizovat trh?

Jak v čem. Někdy jsou bariéry „vítanou překážkou proti konkurenci", někdy je odstraňování bariér určitou rétorikou.

Je spousta oblastí, kde jsou některé členské státy dál, a otevření trhu pro ně znamená konkurenci, kterou si nepřejí. Takže pravidla se nastavují natolik vysoko, aby na ně někteří podnikatelé nebo podnikatelské subjekty nedosáhli. Je to opravdu případ od případu a za každou regulací musí být nějaké ekonomické zdůvodnění, proč se to vlastně dělá, což někdy nemusí být vidět na první pohled.

A jak je na tom Česká republika při harmonizaci jednotného trhu? Nebo to také záleží na konkrétních oblastech?

Skutečně to záleží na dané oblasti. Česká republika hlásá, že chce co nejotevřenější vnitřní trh, protože jsme proexportně orientovaná ekonomika, takže nám bariéry vadí v tomto smyslu. Bariéry ale můžete vytvořit tak, že nastavíte pravidla, která některé menší subjekty nebudou schopni překonat. Nemusí to tedy být nutně bariéra v tradičním smyslu, jako například clo.

Opusťme teď téma ochrany spotřebitelů a vnitřní trh a podívejme se ještě na téma ochrany a podpory lidí s postižením, kterému se tady v Evropském parlamentu také věnujete. Jste spolupředsedkyní parlamentní meziskupiny pro práva osob se zdravotním postižením, která je jednou z nejstarších a největších v Evropském parlamentu. Co EU přináší zdravotně postiženým lidem?

V poslední době se práva lidí s postižením dostala docela vysoko na agendu, a to i v legislativní podobě. Evropská unie a jednotlivé členské státy se zavázaly k úmluvě OSN o právech lidí se zdravotním postižením. Pokrok se monitoruje. Jsou tady nějaké závazky, které ze závazku států Evropské unie vyplývají.

Co se týče legislativy, zaměřovali jsme se na přístupnost online prostředí, protože řada regulací existuje na národní úrovni. Jedním z hlavních témat byl jednotný digitální trh a jeho nedílnou součástí je přístupnost pro lidi se zdravotním postižením. Bylo na stole několik směrnic, které se tématu dotýkají – například směrnice o audiovizuálních mediálních službách týkající se toho, jakým způsobem je a bude zpřístupněno vysílání v různých médiích směrem k různým typům postižení. Dále to byla směrnice o kodexu elektronických komunikací, která měla pasáž o přístupnosti tísňového volání. Pak to byla směrnice o přístupnosti webových stránek veřejných institucí. Myslím si, že tento informační nedostatek je jedno z velkých témat. Já jsem byla stínovou zpravodajkou další směrnice, která byla dojednána před několika dny. Směrnice se týkala evropského aktu přístupnosti a byla o tom, jaké požadavky na přístupnost by měly splňovat některé výrobky a služby na vnitřním trhu. Dále mohu zmínit revizi nařízení o právech cestujících v železniční dopravě, která by také měla znamenat výrazné usnadnění i například vzhledem k asistenčním službám.

Pak máte řadu legislativních aktů, jejichž dopad na lidi s postižením je spíše implicitní – například veřejné zakázky nebo nastavení víceletého finančního rámce a jeho jednotlivých fondů, tedy jak budou fungovat a jak budou nastaveny směrem k lidem se zdravotním postižením. Týká se to také dalších finančních nástrojů, například Nástroje pro propojování Evropy a podobně. Je to tedy obrovský balík věcí, který má dopad na lidi s postižením. Evropský parlament bývá v těchto věcech ambicióznější než členské státy. Já musím říct, že jsem vždy zklamaná, když se dostaneme na úroveň „business as usual", protože všechna tato opatření mají dopad na životy konkrétních lidí.

Zastáváte v Evropském parlamentu již druhé volební období. V čem se podle Vás liší nynější europarlament?

Předchozí volební období bylo výrazně ovlivněno finanční krizí, takže agenda se více méně točila kolem stabilizace eurozóny. Stále přetrvávalo vymezování se mezi Radou a Evropským parlamentem po Lisabonské smlouvě, která dala Evropskému parlamentu větší pravomoci.

Jak byl minulý parlament ovlivněn finanční krizí, tento parlament je ovlivněn migrační politikou, která byla spolu s tématem bezpečnosti tématem číslo jedna, což souviselo i se zhoršením mezinárodního kontextu a mezinárodní situace.

Co se týče jednotlivých politik typu spotřebitelské, tak si myslím, že tento parlament byl mnohem více zaměřený na konkrétní výsledky. Nebylo to tolik o strategiích, ale spíš o hmatatelných bodech, na kterých se dokáže Rada a Evropský parlament dohodnout.

Plánujete kandidaturu i ve volbách do Evropského parlamentu příští rok?

Ano, budu kandidovat. Již jsem obdržela nějaké nominace z krajských úrovní, takže uvidíme, jak se potom poskládá kandidátní listina.

A co Vás motivuje k tomu pokračovat tady v Evropském parlamentu?

První volební období znamená orientovat se v tom, jak Evropský parlament skutečně funguje za tou viditelnou scénou. Dělat si svou agendu, své renomé, které máte mezi kolegy, a samozřejmě sbírat kontakty. Ale učíte se pořád. Pokud tyto zkušenosti člověk má, tak s nimi může pracovat a může odvést práci, která bude mít smysl a bude mít pozitivní efekt.

Budete-li zvolena v dalších volbách do Evropského parlamentu, jakým tématům se chcete věnovat? Zůstanete u spotřebitelských otázek nebo chcete zkusit něco jiného?

Agenda spotřebitelské politiky je velmi široká, pestrá a zajímavá a je na ní ještě opravdu co dělat. Je to téma, které mne skutečně zajímá. Tématem číslo dvě je doprava. A vždycky jsem se zajímala o oblast zemědělství, takže možná toto může být třetí téma, kolem kterého se pohybuji a pokud budu zvolena, tak bych se i ráda pohybovala dál.

Jak bude podle Vás vypadat Evropský parlament po volbách příští rok? Jak dopadne Vaše frakce Socialistů a Demokratů (S&D)?

To samozřejmě rozhodnou voliči. Já bych byla ráda, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku. Sociální demokraté jsou stranou konstruktivních kompromisů, na kterých je založeno i fungování Evropské unie. Pokud tedy sociální demokraté ztratí, tak bude Evropská unie poměrně ve složité situaci, jak všechny členské státy a všechny zájmy dát dohromady tak, aby mohly fungovat.

Sociální demokracie má agendu jasnou. Ochrana zájmů pracujících lidí a slabší strany. To tady za ní nikdo jiný neudělá.

Jak podle Vás dostat Čechy v květnu příštího roku k volebním urnám?

Účast se nedá nijak vynutit, pokud nechcete udělat volby ze zákona povinné, což asi nechcete. Jde jen o to, ukázat lidem, že chodit k volbám má smysl, že mohou svým hlasem něco změnit a říct, jakou chtějí Evropskou unii.

Zdroj: www.euractiv.cz

 

 
ASR Search Engine
„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde